čtvrtek 17. listopadu 2011

Absolutní primát Boha v liturgickém dění

Pokud bychom se podívali na to, jaký vztah k liturgii má typický věřící, zřejmě bychom mohli pozorovat jistou kontinuitu s historickým vývojem – jde mu totiž především o shromáždění, akt společenství, které se schází k Boží oslavě. Pokud bychom chtěl být snad ještě kritičtější, mohli bychom najít jistě nemalou skupinu věřících, kteří vnímají svoji účast na liturgii jako splnění nutných povinností daných nějakým zákonodárcem. Je ale zřejmé, že ač oba nastíněné přístupy jsou možné a jistě nejsou úplně špatné, něco velmi podstatného jim chybí.

středa 16. listopadu 2011

Křesťan a umění

Pokud se podíváme do historie, je možné říci, že umění člověka provází téměř od samých počátků jeho existence - od jeskynních maleb v Lascaux či Chauvet, přes výzdobu v egyptských pyramidách, řecké chrámy, renesanční či barokní stavby Itálie až po moderní architekturu ať již Ludvíka Kolka nebo dalších.

Čas u Augustina z Hippo

Pokud se podíváme do Vyznání, které napsal Augustin z Hippo, můžeme vidět, že si uvědomoval, že mluvit o čase je velmi složité, a že i přes to, že s ním má každý z nás bezprostřední zkušenost, je jen velmi obtížné říci, čím vlastně čas je. A upozorňuje na zajímavý paradox. Minulé věci již nejsou a budoucí ještě nejsou. Jediné co je, jest přítomnost. Ale přítomnost nemůže plynout, je něčím statickým. Augustin tak naráží na problematiku aporií, které představoval Zenón z Eleje – jak může čas plynout, když je tvořen nehybnými scénami současnosti? Přitom je zřejmé, že čas plynout musí, neboť to odpovídá naší zkušenosti. Nežijeme v bezčasové věčnosti, ale v čase. Další otázkou je, co vlastně přítomnost je – žitý měsíc, týden, den, hodina? Jak daleko můžeme v této řadě jít, aby bylo stále možné mluvit o čase?

středa 9. listopadu 2011

Krása zachrání svět

Krása může být na první pohled poměrně kontroverzní hodnotou. Můžeme být svědky toho, že řada lidí za umění utrácí vysoké částky peněz, stavby jsou často značně předražené a mezi lidmi je rozšířená představa, že život v kráse a luxusu je něčím špatným či povrchním. Vždyť i církvi byl vytýkán majetek, zdobné kostely nebo bohatá roucha. Jaký by tedy měl křesťan zaujmout ke kráse postoj?