Pokračování seriálu o fundamentální teologii. Tentokráte na téma času.
U Boha není čas, ale člověk je vržen do času. Proto musíme uvažovat o vztahu liturgie a času v perspektivě Božsko-lidské. Boží slovo je neměnné, jen jeho autoři jsou časově podmíněni, proto je potřeba hledat stále aktuální význam pro každého člověka. Anamnesis probíhá stále a je před Bohem neměnnou a stálou událostí.