Co je liturgie?
Etymologicky by je zlovilo liturgie složenina dvou řeckých slov – leitos (patřící lidu) a ergon (práce čin). Lze ho tedy překládat dvojím způsobem – služba lidu nebo služba ve prospěch lidu. Staří Řekové toto slovo vnímali jako jakýkoli čin pro dobro vlastní i obecné. Liturgie je pro běžného křesťana spojena s modlitbou. Každá naše modlitba je skutkem, který působí dobro nejen pro nás, ale pro celé mystické tělo – církev. Je zdrojem a pramenem našeho duchovního života. Ten můžeme definovat jako život osoby božské v osobě lidské. Skrze modlitbu se tak člověk stává součástí života Trojce.
Jak být nepřetržitě v modlitbě?
Svatý Pavel nás nabádá k tomu abychom se bez ustání modlili. Tuto výzvu pro nepřetržitou liturgii vnímali různí lidé v různých dobách různě. V některých klášterech byly mniši rozděleni do tří skupin jedna se modlila, jedna pracovala a jedna spala. V pravidelných intervalech se tak střídali, aby se stále někdo v mnišském společenství modlit. Jistě cítíme, že tato cesta pravé výzvě svatého Pavla neodpovídá. Odpověď podává Origénes, který říká, že modlí se ten, kdo koná své skutky s vědomím Boží blízkosti.
Proč je liturgie tak důležitá?
Liturgie je středem duchovního života, vždyť kde jinde se setkávat s Pánem, než v modlitbě či liturgii? Mnoho světců si to uvědomovalo velmi niterně – Ignác, Melánie, Tomáš Akvinský či blahoslavený Otec Pio. Právě ona je základní a vrcholná činnost církve (spolu se službou a svědectvím víry), vždyť ta je gruntsacramentum – základní svátost. Místo odkud pramení všechna svatost a odkud vycházejí všechny naše modlitby. V liturgii se můžeme setkávat s naším stvořitelem a Pánem a nechávat se přetvářet k jeho obrazu, neboť co je pro člověka přirozenějšího než modlitba v církvi? Může být pro dítě přirozenější činnost než setkání a rozmluva s otcem kruhu rodiny?
Při liturgii se aktivně zapojujeme do účasti na Kristově kněžství, na kterém máme prostřednictvím křtu podíl a zpřítomňujeme tak jeho vykupitelskou oběť. Jsem tak posvěcováni Duchem svatým a tak získáváme účast na Věčném životě.
Je v liturgii přítomen Kristus?
Ano je. Dokumenty druhého Vatikánského koncilu (SC 7) to potvrzují: „Kristus je stále přítomen v církvi, především pak v liturgických úkonech“. Je přítomen zvláště ve shromáždění Božího lidu, v osobě kněze (na jehož kvality není vázaná), v Božím slově které je předčítáno, ve společné modlitbě a zpěvu, ve společné modlitbě.
Nejvíce a nejdokonaleji je však přítomen ve svátostech. V eucharistii každý věřící přijímá Tělo a Krev Krista, skutečně, nikoli jen duchovně. Svátosti jsou lékem na naše hříchy, dávají nám stále znovu účast na životě církve na zemi i vítězné v nebi.
Liturgie je činnost kde se aktivně setkáváme s Kristem, spolu s ním pak můžeme v modlitbách předstupovat k Otci skrze Ducha, jak dosvědčuje stará definice způsobu modlitby. Právě ona nás začleňuje do těla ve kterém proudí Kristova krev a kterému je sám Pán hlavou. Právě díky ním můžeme být živými údy a aktivně směřovat ke spáse.
Žádné komentáře:
Okomentovat