O poušti, chrámu a evangelizaci

Bůh hovoří k člověku skrze písmo svaté. Když jeho texty čteme je nám zřejmé, že každý z autorů vnímal boží existenci odlišně a přesto jsou jejich texty nezpochybnitelným pokladem víry. Důvody proč si Bůh vybral právě tyto muže k sepsání Bible nejsou jasné, zřejmé je jen to, že svatopisci museli mít čistá srdce, aby uslyšeli jeho hlas.

Dějiny sjednocení askeze a mystiky

Dějiny křesťanské spirituality prošli velmi zajímavým vývoje. Od askeze k mystice, následně ke spiritualitě jednotlivých řádů, kombinujících tyto dva prvky. Dnešní situace je taková, že běžný věřící usiluje o mystiku, ale řády čistě asketické mají daleko více zájemců. Tento jev velmi pěkně popsal Milan Uhde, který říká, že křesťanství je extrémistické náboženství, potažmo filosofický proud.

Askeze všedního člověka

Význam slova askeze je cvičit. Původně ve sportu, abychom dosáhli lepších výkonů. Kdo nějaký sport dělal jistě ví, kolik to stojí námahy a odříkání. Dnes ji chápeme jako cvičení a odříkání pro modlitbu, potažmo pro Boha. Při vyslovení slova asketa si nepředstavíme šťastného a spokojeného člověka, nýbrž nějakého hubeného blázna.

Mystika x Askeze

Pokusím se o krátký subjektivní pohled na problematiku kolize dvou světů. Světa mystických vytržení po kterých tak často v modlitbě prahneme a světem asketů, které odsuzujeme jako blázny. Na závěr pak dojdeme k závěru, že samostatné existence jedné z těchto dvou složek je vyloučena. Člověk je jednota těla a duše. Můžeme li říci, že mystika je cesta k Bohu z nitra duše, pak askeze je cesta z vnějšku. Dokonalost duchovního života pak spočívá v tom, abychom dokázali žít asketickomystickým způsobem života, tedy lidstvím tak , abychom prožívali jak život děla, tak život duše.