Absolutní primát Boha v liturgickém dění

Pokud bychom se podívali na to, jaký vztah k liturgii má typický věřící, zřejmě bychom mohli pozorovat jistou kontinuitu s historickým vývojem – jde mu totiž především o shromáždění, akt společenství, které se schází k Boží oslavě. Pokud bychom chtěl být snad ještě kritičtější, mohli bychom najít jistě nemalou skupinu věřících, kteří vnímají svoji účast na liturgii jako splnění nutných povinností daných nějakým zákonodárcem. Je ale zřejmé, že ač oba nastíněné přístupy jsou možné a jistě nejsou úplně špatné, něco velmi podstatného jim chybí.

Křesťan a umění

Pokud se podíváme do historie, je možné říci, že umění člověka provází téměř od samých počátků jeho existence - od jeskynních maleb v Lascaux či Chauvet, přes výzdobu v egyptských pyramidách, řecké chrámy, renesanční či barokní stavby Itálie až po moderní architekturu ať již Ludvíka Kolka nebo dalších.

Čas u Augustina z Hippo

Pokud se podíváme do Vyznání, které napsal Augustin z Hippo, můžeme vidět, že si uvědomoval, že mluvit o čase je velmi složité, a že i přes to, že s ním má každý z nás bezprostřední zkušenost, je jen velmi obtížné říci, čím vlastně čas je. A upozorňuje na zajímavý paradox. Minulé věci již nejsou a budoucí ještě nejsou. Jediné co je, jest přítomnost. Ale přítomnost nemůže plynout, je něčím statickým. Augustin tak naráží na problematiku aporií, které představoval Zenón z Eleje – jak může čas plynout, když je tvořen nehybnými scénami současnosti? Přitom je zřejmé, že čas plynout musí, neboť to odpovídá naší zkušenosti. Nežijeme v bezčasové věčnosti, ale v čase. Další otázkou je, co vlastně přítomnost je – žitý měsíc, týden, den, hodina? Jak daleko můžeme v této řadě jít, aby bylo stále možné mluvit o čase?

Krása zachrání svět

Krása může být na první pohled poměrně kontroverzní hodnotou. Můžeme být svědky toho, že řada lidí za umění utrácí vysoké částky peněz, stavby jsou často značně předražené a mezi lidmi je rozšířená představa, že život v kráse a luxusu je něčím špatným či povrchním. Vždyť i církvi byl vytýkán majetek, zdobné kostely nebo bohatá roucha. Jaký by tedy měl křesťan zaujmout ke kráse postoj?

Perspektivy církve ve světle II. vatikánského koncilu

Čas od času zaznívají výroky o tom, jaký byl před koncilem v církvi pořádek, že vše mělo řád a dobře fungovalo. Jako by vše fungovalo bez potíží, koncil nebyl potřeba a jen do všeho vnesl relativismus a zmatek. Zdá se ale být jasné, že tomu tak rozhodně nebylo. Snad to největší, co lze koncilu vyčítat je, že přišel pozdě. Ostatně stejně jako ten Tridentský.

Ignácova Duchovní cvičení a Harry Potter

Již téměř půl tisíciletí stará knížka Exercicií, kterou sestavil Ignác z Loyoly, je stále aktuální a přitažlivá také dnes. Co je na ní tak zajímavého, že i po tak dlouhé době oslovuje tisíce lidí? A co může přinést každému, kdo se do ní ponoří?

Metaetika a náboženství v RVP

Současné RVP poměrně jednoznačně definují metaetiku, na základě které se má vyučovat. O tom, kde se ale tyto hodnoty berou, na základě čeho jsou definovány a zda by neměli být zcela jiné, ale mlčí. Všichni se shodnou na tom, že učitel by měl vychovávat. Ale jen málo kdo ví k čemu a proč.

Jan Křtitel: slovo Slova

Evangelia nám líčí postavu Jana velmi plasticky – neohrožený hlasatel slova, které ještě není vidět, člověk pokory, sebezáporu, ale také bezpochyby charismatický učitel a člověk hluboké kontemplace. Bylo-li na počátku slovo, pak Jan se sice nestal tím slovem, ale světlem, které na něj ukazuje.

Mezi laureáty Ratzingerovy ceny je také laik

Jedním ze tří letošní laureátů Ratzingerovi ceny je římský prof. Manlio Simonetti - laik, který věnoval svou akademickou kariéru dějinám nejstarší křesťanské literatury a kritickým edicím patristických spisů. Patristika zažila svůj určitý vrchol v minulém století, které se silně obracelo k tradicím východu a do vlastní historie. Nejenže se sledovaly cesty vzniku biblických knih, ale stále větší důraz byl kladen na studium vývoje křesťanského myšlení a spirituality. Přesto nebo právě proto je mimořádně významné systematické dílo Simonettiho.

Křesťan a postmoderní filosofie

Již poměrně dlouhou dobu se živě diskutuje o tom, jaký je vztah moderní či postmoderní filosofie ke křesťanství. V následujícím článku se pokusíme nastínit důvody, proč může být kladný a představovat novou výzvu pro naši víru.

Křest jako motto doby postní

Benedikt XVI. ve svém poselství pro letošní dobu postní volí jako hlavní téma, které by mělo toto období příprav na oslavu Velikonoc předcházet, křest. Jaký je vztah mezi dobou postní a křtem? Jaké motivy a témata by mohl do svého života přinést každý z nás právě v oblasti spojení postu a křtu?

Má Thomas Hobbes co říci křesťanství?

Na osobnost Thomase Hobbese se často díváme jako na filosofickou osobnost, která svým zaměřením na materialismus a materialistického člověka překročila všechny přijatelné meze a vstoupila do oblasti, kde nemá křesťanům co říci. Přesto si myslím, že tento pohled není úplně spravedlivý a že Hobbes může být v řadě momentů silně inspirativní a obohacující - jak pro duchovní život, tak také pro křesťanskou filosofii.

K Memorandu o krizi katolické církve

Obecně se říká, že kritizovat bez navržení řešení je to nejlacinější a nejpopulističtější, co člověk může udělat. Němečtí katoličtí teologové proto ve svém Memorandu o krizi v katolické církvi předkládají šest okruhů, kterými by se měla katolická církve zabývat a v nejlepším případě je přijmout. Proti těmto návrhům se ale strhla vlna kritiky a nesouhlasu, jak ze strany biskupů či kardinálů, tak také ze strany věřících.

Rok kardinála Vlka po odchodu z biskupského úřadu

Kardinál Miloslav Vlk před rokem odešel do penze. Jaký je jeho program a vliv v současné církvi? Co vlastně dělá, již téměř úplně bez zájmu médií? Myslím si, že jeho činnost by bylo možné označit za maximum toho, co může emeritní biskup činit ve prospěch církve lokální i globální. Navazuje na řadu svých předchozích aktivit a směrem do světa představuje stále jednu z nejdůležitějších a nejviditelnějších postav českého katolicismu.

Benedikt XVI. k 45. světovému dni sdělovacích prostředků

Sociální sítě představují nesporný komunikační fenomén, který není možné zanedbávat. V celém světě má jen Facebook na 600 miliónů aktivních uživatelů, kteří spolu komunikují, navazují vztahy a sdílí své starosti, zážitky i radosti. Právě proto se fenoménu sociálních sítí věnoval také Benedikt XVI. ve svém poselství k 45. světovému dni sdělovacích prostředků.