Celibát

Je celibát nutnou součástí kněžské, svátostné, plné a dokonalé služby? Často se dnes ozývají hlasy, za zrušení celibátu jako povinné součásti kněžské služby. Jsou však tyto hlasy oprávněné, rozumí dostatečně hluboko smyslu celibátu?

Cesta k pochopení důvodu spětí celibátu s kněžstvím je hned několik. Pokud se podíváme na strukturu a obsah slibů řeholních a kněžských dojdeme k závěru, že jsou v podstatě totožné – slib chudoby, čistoty, poslušnosti, modlitby. Kněz je tak mimo jiné, zvláštní forma mnišství. Tato skutečnost má hluboký pramen v duchovním životě. Již Origénes píše, že každá dobrá modlitba otčenáše je volání k mnišství, podobně se vyjadřuje i svatý Tomáš Akvinský, který říká, že modlitba otčenáše je souborem vzorů a maxim našeho života. Kněz je tedy mnich, který vykonává zvláštní službu modlitby a služby.

Již od pradávna bylo mnišství spjato s celibátem. Důvody byly celkem prosté. Každý, kdo se chce věnovat duchovnímu životu jako mnich, potřebuje ticho, potřebuje se uzavřít do sebe tak, aby ve svém nitru mohl být jen on a Bůh. Tzv. apoštolské řády potom tento zdroj vší síly, uzavřenou modlitbu, spojují s prací a hlásáním evangelia, aby vyplnily slova svatého Pavla: „Bez ustání se modlete“. Origénes píše, že tuto větu plní ten, kdo pramen veškerého svého jednání má v Bohu, a který žije spjat s modlitbou. Tato modlitba musí vycházet z nitra člověka a je celou jeho duší prostoupena a nepřístupná nikomu krom Boha.

Jestliže manželství předpokládá plné spojení duchovních životů obou partnerů tak, aby nebyli dva, ale jeden, stává se mnich bezesporu manželství neschopný, ze svobodného rozhodnutí pro Boha.

Spojení kněze a mnicha je logické a nerozlučitelné, neboť jen ten, kdo se rozhodne pro mnišský život, je disponován k přijetí služby kněžské, která je jen součástí života řádového.

Kněz je mimo jiné povinen svou lásku, modlitbu a sílu rovnoměrně rozdělovat mezi všechny věřící, kteří jsou mu svěřeni. Tak aby nečinil rozdíl mezi svými bližními. Ve chvíli, kdyby byl ženatý, tak jeho snaha o dokonalé a rovnoměrné rozdělení svého vnitřního duchovního potenciálu mezi všechny věří je neuskutečnitelná, protože pokud by byl dobrý manžel, tak musí upřednostnit v lásce i modlitbě manželku před zbytkem božího lidu.

Hlasy, které se ozývají pro zrušení celibátu, jsou většinou založeny na dvou myšlenkách – přibylo by kněží, a kněz má právo volby mezi mnišstvím a manželstvím. Druhý důvod je položen opačně – mnich má právo na volbu (při Božím volání) mezi kněžstvím a službou lidem a kontemplací, či jinou formou práce či modlitby pro řeholní společenství. Proti prvnímu důvodu je námitka jednoduchá, k prudkému nárůstu by rozhodně nedošlo. Vždyť počet mužů, kteří přijali jáhenskou službu jako ženatí, je desetkrát nižší než počet těch, kteří vstoupili do Božích služeb jako svátostní kněží…

Myslím si, že hlasy, které volají po zrušení celibátu vycházejí z nepochopení a nedostatečného využívání kněžství obecného, naplněného ve svátosti biřmování, neschopnosti vlastní modlitby a nepochopení liturgie jako takové. Jinak by mohli jen v úžasu strnout před ohromným spektrem možností služby v ničem neumenšené ke službě svátostných kněží, museli by připustit, že dokonalost jejich výkonu jejích služby je tak nedokonalá, že hnát se po službách dalších, by bylo vskutku zbytečné.