Již téměř půl tisíciletí stará knížka Exercicií, kterou sestavil Ignác z Loyoly, je stále aktuální a přitažlivá také dnes. Co je na ní tak zajímavého, že i po tak dlouhé době oslovuje tisíce lidí? A co může přinést každému, kdo se do ní ponoří?
Myslím, že při pohledu na úspěch filmů Harry Potter se člověk jen těžko může ubránit dvěma zajímavým závěrům. Předně že lidem chybí znalost přírodních zákonů a že jim chybí život s vyšší hodnotou než jen ten vezdejší. Obě zjištění jsou přitom pro křesťana velice pozitivní, neboť ukazují šanci na pastorální či evangelizační působení, ač by se na první pohled mohlo zdát, že zde po něm není hlad.
V knize i ve filmovém zpracování se poměrně barvitě líčí postava zla, která je na hony vzdálená českému čertovi z pohádky. Náš tuzemský čert je trochu přihlouplý, naprosto neschopný a drží slovo. Tedy přesně takový, jaký ve skutečnosti není. Voldemort je ale postavou poměrně blízkou Pavlovu nepříteli, který obchází jako lev a hledá, koho by mohl usmrtit. Jeho služebníci se skrývají všude kolem a může se možná zdát, že není možné je odhalit.
A právě s takovouto představou ďábla by člověk měl být schopen bojovat na základě Ignácovy knihy, která je mistrně zaměřena právě na tuto činnost – odhalit zlo a čelit mu. To je ostatně obsahem prvních dvou týdnů duchovních cvičení. Získání této schopnosti v dnešním světě není nic samozřejmého a působí spíše jako dovednost z filmové předlohy. Myslím, že pokud bychom této knize chtěli přiřknout jen dvě mimořádně dobré stránky, tak jednou z nich by byl právě boj se zlem. Zajímavé je, že se zde navazuje na tradice pouštních otců, kteří se zlem bojovali jako s velmi personifikovaným nepřítelem.
Druhá výjimečná dovednost cvičení souvisí se sebepoznáním a uvědoměním si, že zde není jen svět hmotný, ale také duchovní. Člověk se v druhých dvou týdnech stále více zaměřuje na Boha a vztah k němu. A zde opět nastupuje analogie s populárním filmem. V tom se opět čarodějové učí kouzlit, ale ne jako projev nějakých vnějškových sil, ale spíše tyto dovednosti objevují v sobě. To ostatně odpovídá celé paletě knih, které je možné najít v knihkupectví o probuzení kreativity nebo duševních schopností. Je samozřejmé, že ne vše duševní musí být duchovní, ale velmi často zde spojitost je.
Lidé touží v sobě odhalit odlesk toho Božského, co v nich je. A křesťanství je zdrojem sil zcela mimořádných. Spojení člověka s Bohem totiž otevírá zcela nové možnosti žití. Myslím, že toto může být vyjádřeno v de Chardinově představě posvěcování světa. Křesťan každou modlitbou překračuje hmotu a posvěcuje ji. Jen těžko lze více sugestivně ukázat moc jakékoli modlitby. Jistě jsou zde zázraky, ale ty jsou něčím mimořádným, kdežto posvěcování světa probíhá neustále. A neznám lepší cesty jak prohloubit schopnost člověka se modlit než díky Exerciciím.
A je zde ještě jeden aspekt, který jsme zmínili již v úvodu. Touha po poznání. Celý příběh knihy je odkrýváním jednotlivých vrstev skutečnosti. Poznáváním, co vlastně je a co není pravda. Svatý Basil Veliký říká, že křesťan má dýchat dvěma plícemi – poznáním duchovním a přírodovědným. Myslím, že je hlad lidí po obou druzích poznání zřejmý a pro křesťanství se otvírá jedinečná možnost, jak bohatý a hluboký svět víry předávat také těm, kteří o něj nejevili vnějškový zájem.
Otázka, proč jsou Ignácovy Exercicie i po půl tisíciletí stále populárním zdrojem duchovní inspirace a růstu, má poměrně jednoduchou odpověď. Nabízí člověku vše, co pro duchovní život potřebuje – schopnost poznání zla a boje proti němu; sebepoznání a sebeobjevování; školu modlitby i intimní kontakt s Bohem. A při bližším kontaktu s ní zjistíme, že člověku otvírá moc podstatně větší nežli „bezová hůlka“.
Žádné komentáře:
Okomentovat