Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní
Ježíš učil ( zástupy ):
"Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagógách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud."
Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů.
Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí."
Každý den se mám od Ježíše mnoho co učit. Ježíš nás upozorňuje na jednu maličkost na kterou často zapomínáme. Bůh po nás nechce spoustu velkolepých činů nebo obracení mas, ale věrnost, stálost a poctivost v maličkostech. Pokud budeme věrni v maličkostech jistě nebudeme mít problém vytrvat ve velkých věcech. Staré české: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ platí v duchovním životě dvojnásob.
Pokud budeme plnit své každodenní povinnosti s láskou a pokorou, vrosteme do proudu Boží zlosti. Služba v jakékoli, i té nejmenší podobě, se nám stane prostorem, ve kterém se můžeme setkat s Bohem. Říká se že bůh má jen jedny ruce – ty naše. A tak nám nezbývá, pokud to myslíme s Bohem vážně, jimi sloužit.
Ještě jedna věc je na tomto evangeliu zarážející, Kristova slova k zákoníkům. Říká, že délka našich modliteb bude hrát v náš neprospěch u soudu. Je tomu tak? Pokud své modlitby budeme brát jako předmět naší hrdosti a pýchy, jako něco čím převyšujeme nevěřící či ostatní ne tak horlivé křesťany skutečně tomu tak bude.
Východní teologie duchovního života poukazuje na to, že když člověk překoná všechny hříchy a problémy, vyroste ve ctnostech, čeká ho nepřítel poslední a nejtěžší, pýcha. Tedy hrdost na to, jak kvalitní vztah k Bohu získal. Člověk je naplněn spokojeností nad cestou spásy kterou ušel a vše další dělá jen proto, aby se mohl ve srovnání s druhými připadat větší a důležitější, ač na oko dokonale pokorný. Tak obrací vše co vybudoval askezí, modlitbou a odříkáním v niveč. Žádný skutek není sám o sobě dobrý ani špatný. On prostě jest. A je jen na nás jak ho dokážeme použít ve službě druhým a na cestě k Bohu.
Žádné komentáře:
Okomentovat