Bez ustání se modlete

 

Jak chápat tuto výzvu? Staří východní mnišské komunity se snažili tuto výzvu naplňovat tak, že se rozdělili na tři skupinky. Jedna se modlila, druhá pracovala a třetí spala. Po několika hodinách se vystřídali. Tato slova svatého Pavla však platí pro každého konkrétního člověka. Chování mnichů tak tato slova nenaplňuje.

 

Pokud však budeme každý náš skutek chápat jako modlitbu, jsme schopni je naplňovat. Krásný obraz hovoří o tom, že kdykoli konáme dobrý skutek stavíme ve svém srdci oltář, místo kde se můžeme setkávat s Bohem. V tomto světle musíme také nahlížet na apoštolské řády. Jezuité, Salesiáni a jiní se nemodlí méně než kartusiáni či trapisté, ale jen jiným způsobem.  Jejich modlitba se nerealizuje v celách klášterů, ale ve službě bližním.

         Naše modlitby mít tedy dvojí rozměr, možná trojí rozměr. Naše konání musí vycházet ze vztahu s Kristem. Bez tohoto pouta spoluuskutečněného osobní modlitbou, jinak by naše skutky nemohli být dobré. Druhou modlitbou je aktivita. Tedy to jak se náš život projevuje v interakci s okolím, jak velkou lásku umíme rozdávat a s jakou radostí sloužíme Bohu. Onou třetí složkou modlitby života je kontemplace.

         Staré ruské pravidlo říká, že člověk se stává podobným tomu co nebo koho kontempluje.  Člověk který má rád přírodu a všechen svůj volný čas stráví v přírodě se jí začne podobat. Začne se stranit lidí, milovat ticho, zalíbí se mu nenápadné zelenohnědé oblečení... Člověk, který začne kontemplovat Boha se mu stává podobným. Je to podobné, jako když čistíme zrcadlo nasměrované na slunce. Čím více a déle ho čistíme tím více se v něm slunce odráží tak až svým jasem přehluší samotné zrcadlo, které přestává být ve velké záři patrné. Tak se člověk kontemplací stává svatým Božím.

         A co to kontemplace vlastně je? Do češtiny bychom ji mohli přeložit jako nazírání, zrcadlení či pozorování. Kontemplovat můžeme třeba přírodu. V křesťanském slova smyslu by to neznamenalo, že se v nás bude zrcadlit příroda, ale že v ní budeme hledat znamení a stopy Boží působnosti a svatosti. Každý den můžeme pozorovat a hledat Boha všude kolem nás a postupně, trpělivě leštit zrcadlo svého srdce,a bychom touto složkou modlitby zkompletovali svůj život z víry.

         Mohlo by se zdát, že jedna složka je důležitější než druhá, ale není tomu tak. Pro zdraví a silný duchovní život je potřeba, aby všechny rostly rovnoměrně, jako prsty na ruce. Jistě je možné, abychom se v té dané etapě života více zabývali tou konkrétní složkou modlitby. Ale nesmíme zapomenout na to, že tento trojlístek je krásný a dokonalí jako celek a dlouhodobě tak na něj musíme i nahlížet.