Mystika x Askeze

Pokusím se o krátký subjektivní pohled na problematiku kolize dvou světů. Světa mystických vytržení po kterých tak často v modlitbě prahneme a světem asketů, které odsuzujeme jako blázny. Na závěr pak dojdeme k závěru, že samostatné existence jedné z těchto dvou složek je vyloučena. Člověk je jednota těla a duše. Můžeme li říci, že mystika je cesta k Bohu z nitra duše, pak askeze je cesta z vnějšku. Dokonalost duchovního života pak spočívá v tom, abychom dokázali žít asketickomystickým způsobem života, tedy lidstvím tak , abychom prožívali jak život děla, tak život duše.

Začněme úvahou nad tím co je mystika. Je to hlubinné volání ke Kristu, je to vnitřní touha po patření na Boha. Literatura rozlišuje mystiku světla a tmy. Světla je provozována a praktikována hlavně příznivci dominikánksého pohledu na svět. Je to pohled teologů a filosofů. Musíme dokonale rozumět písmu, tradici, číst spisy otců a hlavně nad tím dostatečně dlouho a intenzivně rozvažovat. Jednotlivé školy se odlišují v tom, jak nad materiálem rozvažují a na který kladou důraz. Celý systém je založen na myšlence,že Bůh se zjevuje ve světe, Písmu svatém, církvi a člověk má rozum, který je také Hospodinovým darem, kterým má Pána poznávat.

Mystika tmy jde dále. Říká, že výše uvedené myšlenky jsou sice korektní, ale že Bůh je nepoznatelný. Když vystupoval Mojžíš na Sinaj, musel projít oblakem mlhy. My tedy máme ze stavu nevědomé nevědomosti přejít do stavu vědomé nevědomosti. Tedy snažit se studovat a poznávat, ale také přiznat, že dále na to nemám. Musím tedy začít prosit Boha o pomoc. Jedině Bůh nás tedy může přenést přes tento oblak. Typickým zástupcem tohoto směru budou kontemplativní řády či Origenovy žáci.

Askeze  se na problém života s Bohem dívá trochu jinak. Když v knize genesis (Gn 3,7) Adam poznal že je nahý, nebyl obdařen darem cudnosti, ale ztratil možnost vidět Evinu duši. Mezi jejich dušemi tak vznikla překážka tělo (chceme li být přesní, přišli o jakýsi vnitřní zrak; překážkou není tělo, ale jeho touhy, vášně, závisloti, potřeby ). Očistec bude spočívat v tom, že my se naučíme skrz tělo opět vidět duši. Asketa si uvědomuje, že již tady na zemi můžeme něco udělat pro svůj duchovní růst. Zatímco mystika vychází z nitra člověka a směřuje na povrh, askeze jde cestou opačnou. Snaží se z obalů kolem duše (tedy těla v nehmotném pojetí) proniknout dovnitř, tedy k duši.

Postup opět vychází z třetí kapitoly první Mojžíšovy knihy. Asketa se velmi prostě řečeno snaží zbavovat oněch obalů. Čím více jich ukrojí tím důvěrnější bude jeho vztah k Bohu. Za důležité je potřeba zmínit co jsou ony obaly. V prvé řadě jsou to hříchy. Ty nemůžeme však vnímat pouze jako přestupek řádů, ale jako nedokonalost ve vztahu k Bohu. Cílem je tedy je všechny odstranit. Musíme se ovšem zbavit všeho co nás od Pána oddaluje, tedy všeho čemu se věnujeme místo modlitby (př.: televize, internet, ale I vědecké publikace, návštěvy divadel a výstav a pod. ).

Jak je vidět obě metody života pro Boha s Bohem jsou odlišné, ale ne protichůdné. Kvalitní duchovní život by měl být organickou syntézou Askeze a mystiky. Je potřeba oddělit ovšem dvě věci. Tedy prožitek a užitečnost. Oba zmiňované systémy jsou křesťanské. Křesťanství se projevuje ve společenství. Víra jednotlivce tedy nemá žádný význam, pokud není realizována ve společenství. Mystiku i askezi, tak musíme vnímat jako životní styl, kterým se snažíme obohatit a spoluvÿtvářet společenství. Nejsou tedy zdrojem slastných požitků, ale břemenem služby pro církev.