Křesťané skutečně mají vnímat svou víru extrémisticky. Měli by usilovat o radost a lásku, to vše až do krajnosti. Nemají být vlažnými (Zj 3,15), musejí se nutně naučit toužit po Bohu. Právě tato touha dala vznik tomu, co dnes označujeme jako mystika.
Je z podivem skutečnost, že dnes lidé vnímají asketiku a mystiku odděleně. Dějiny spirituality a životopisy svatých nás však učí něčemu jinému, tady že srdce mystika prahne po askezi, aby se dokonale očistilo a mohlo plně patřit na Hospodinovu tvář. Asketa se pak nesmyslně neumrtvuje, ale touží po tom, aby mohl svou duši vložit před Boží trůn.
Tento fakt si začali uvědomovat řády již na přelomu tisíciletí. Dominikáni přicházejí se zvláštní metodou – scholastikou. Do absurdna zahnaná představa o ní říká, že je vrcholem mystiky světla. Odpůrci říkají, že se snaží Boha i člověka, determinovat zákazy, poučkami a nařízeními a že se z ní vytratil prvek víry a lásky. Zastánci mají v rukou také silné argumenty, tedy Bůh dal člověku rozum, aby poznával svět hmotný i nehmotný, aby mohl provádět reflexi Boha ve všem stvoření, proto má člověk číst Písmo svaté, poznávat přírodu, proto se přece věnujeme filosofii, proto je člověk dokonalejší než všechno ostatní stvoření. Scholastika se podle svých přivrženců víru neomezuje, ale dává člověku možnost poznání krásy a rozmanitosti Božího stvoření. Nejsilnější zbraní však je fakt, že největší ze scholastiků svatý Tomáš Akvinský byl mystikem, že svá díla psal v tváří v tvář eucharistickému Kristu.
Právě dominikáni spojením scholastiky a kontemlativní askeze přivedli katolickou církev k dokonalejšímu pochopení mnohovrstevnosti duchovního světa člověk. Dokázali spojit mystiku a askezi a dát jim smysl jako celku. Je zvláštní, že žádný osamělý pouštní otec neměl takové zkušenosti s mystikou jako řádoví bratři, jako lidé žijící v rodinách. To poukazuje na fakt, že se jedná o Boží dary, které skrze svého Ducha dává člověku pro službu ve společenství.
Jestliže připustíme svou touhu po mystice nesmíme zapomínat na skutečnost, že jsme služebníci Pána a že vše co dostáváme máme užít ke službě a obohacování druhých. Přijmeme li službu mystiků a asketů, nečekejme dokonalejší živost, ale spíše sžíravou touhu po Kristu. A právě tato touha nutila svatého Tomáše napsat své sumy. On nemohl mlčet v tváří tvář Kristu. I dnes osm set let od vzniku scholastiky na nás čeká zvláštní neprobádaný svět. Svět naší duše. A je jen na nás, abychom se rozhodli pro některou z cest. Nesmíme však zapomínat, že máme jen jeden cíl.
Žádné komentáře:
Okomentovat