Andělé

... a proč je nechápeme

Slovo anděl pochází z řečtiny a znamená posel. Je to tedy bezpohlavní bytost, která disponuje větší moudrostí než člověk, stojí mimo čas a prostor a může působit na naše emoce. Každý z nás má svého vlastního anděla, který bude naším obhájcem posledního soudu.

            Bůh stvořil tyto anděly, aby nám dal nějaký ukazatel k cestě do nebeského království. Bůh nám tedy dává průvodce, který je nám stále nablízku a který je současně u Boha. To je hlavní důvod, proč prostřednictvím anděla provozovat modlitbu k Pánu. On nás výborně zná a je osobně interesován v této modlitbě.

            Je ho tedy možno chápat jako přítele a tak je k němu nutno přistupovat. Když chceme žít kvalitní duchovní život, není snad snazší cesta, než se s přátelit se svým andělem. Přijmout ho do svého života naučit se s ním spolupracovat. Právě on s námi slaví mši svatou daleko dokonaleji, než kterýkoli duchovní průvodce.

            Někdy máme problémy se zjeveními. Zdají se nám iracionální a nechápeme, proč by se měli dít právě nám. Zde je nutné užít několik pravidel. Tím prvním je netoužit po zjevení. Když postavíme zjevení jako cíl, můžeme si být téměř jisti, že k dobrému nepovedou. Dále je to způsob rozlišování duchů. Když myšlenka směřuje k dobrému, nedá se zabít či odehnat, stale se vrací, Bůh je trpělivý, ale zlé myšlenky a zjevení, když je odmítneme zmizí. K rozpoznání zjevení je možné použít orgán vnitřního zraku, tedy to, co v naší duši zůstalo Božího, to co není zkaženo hříchem.

            V čem spočívá náš problém s anděly? Zřejmě v tom, že nedokážeme přijmout skutečnost, že Bůh nás má rád a stará se o nás, máme stále představu boha, jako velkého hodináře  a představu o sobě, jako samostatně jdoucího subjektu k Bohu. Bůh nám dává anděla, abychom mohli vytvořit to nejmenší a nejtěsnější společenství a taky  byli schopni pochopit, že Bůh nás volá k lásce ve společenství a chůzi po cestě ke Kristu.