Desatero kmotra

Deset oblastí, ve kterých by měl biřovací či křestní kmotr působit.

1. tvorba společenství
   Už svatý Bazil kritizuje pouštní otce za život v samotě. Křesťanství je náboženstvím komunity. Jde v něm o lásku nejen k Bohu, ale také k bližním. Kmotr by měl být pro katechumena či biřmovance prvním, s kým bude toto společenství tvořit.
2. uvádění do společenství
   Je nutné osoby svěřené uvádět do plného společenství církve, ať už ve farnosti či komunitě. Zde je potřeba vidět nejdůležitější úlohu kmotra po liturgickém obřadu. Bez pocitu a vědomí sounáležitosti s církví, jako s mystickým tělem Krista a současně společenstvím lidí, nelze žít křesťanství v pravém slova smyslu a v jeho plnosti.
3. výchova morální
   Kmotr by měl příkladem i slovem pečovat o to, aby katechumen, obzvláště před přijetím svátosti, žil morálním a bezúhonným životem, aby byl schopen se schopen ztělesnit s katolickou etikou a tak mohl mít přímí a čistý přístup k Bohu.
4. výchova teologická
   Je nutné katechumena připravit také na skutečnost, že bude muset hájit a šířit svoji víru. I pro osobní život katechumena je důležité, aby věděl čemu věří a proč. Bez těchto znalostí a vědomostí nemůže zůstat natrvalo ve spojení s církví a je náchylný k odpadu. Jeho víra nemůže a není pevná.
5. výchova spirituální
   Je nutné si uvědomit, že modlitba je nesmírně důležitou součástí života každého křesťana. Kmotr, tedy musí usilovat o to, aby naučil cestám, které by vedli k rozvoji duchovního světa katechumena a současně ho disponovali nejen k upřímné a  opravdové modlitbě, ale také k zaujetí vlastních duchovních postojů a schopnosti hledání nových „dimensí“ víry.
6. duchovní doprovázení
   Křesťan nežije izolovaně a současně musí řešit těžké životní situace. Právě na těchto dvou skutečnostech je postaven institut duchovního doprovázení. Kmotr se má snažit být oporou v duchovním světě svého svěřence a pomáhat mu uslyšet Boží hlas.
7. modlitba
   Povinností každého kmotra je samozřejmě modlitba z svěřené osoby.
8. garant svátosti
   Před církví i před Bohem svědčí kmotr o tom, že je katechumen připraven vytvořit pouto s mystickým tělem církve. Je garantem svátosti. Tedy toho, že křtěný je disponován a připraven svátost přijmout.
9. získání pro víru – konverze
   Kmotrem by měl být člověk, který svého svěřence přivede k obrácení a k víře. A to nejen v okamžiku přijetí svátostí, ale také v okamžicích dalších duchovní krizí.
10. opora ve složitých životních situacích
    Člověk není jen bytostí duchovní, jako andělé, ale také součástí tohoto světa. Kmotr by se měl tedy v případě nutnosti, v rámci svých možností, postat o materiální zajištění svěřené osoby.