Jak se dívat na věk patriarchů ze Starého zákona?

Zde je potřeba vnímat dvě roviny semitského myšlení. Tou první je vztah židů k dlouhověkosti a zdraví. S trochou nadsázky platila rovnice: Dodržování předpisů + dobré skutky = Boží požehnání = dlouhověkost a zdraví. Takto můžeme vnímat dotazy Ježíšových učedníků: zhřešil on nebo jeho rodiče?, když viděli ochrnutého. Nemoc byla tedy trestem za hříchy.

Judaismus je náboženstvím otců a generační úcty (Př. Já jsem Bůh Izákův a Jákobův). Když se tedy významní mužové dožívali vysokého věku, značilo to, že byly s Bohem zadobře a že si jich spisovatelé velice vážili.

Druhou rovinou je vztah k číslům. U Hebrejů má každý znak současně svou číselnou hodnotu a každé číslo vlastní význam. Př.: trojka je číslem Božím, značí Boží moc a dokonalost v neobsažitelnosti. Sedmička je číslem plnosti (proto máme sedm hříchů, darů Ducha svatého apod.),  čtverka je číslem země, ale také číslem Boží slávy zde na zemi a stvořitelského díla. Čtyřicet je potom číslo přípravy a očištění před nějakou zkouškou či úkolem ( 40 dní Ježíše na poušti, putování Izraelitů pouští trvalo čtyřicet let…).

Ve věku patriarchů je tak uložen jejich vztah k Bohu, taková stručná charakteristika, jak ji viděli svatopisci.  Někdy je ve formě součtu či součinu. To značí ještě umocnění těchto vlastností.

Jak je vidět problematika věku je poměrně komplikovaná a tak se doporučuje výkladový slovník či komentář a v každém případě jen kompletní text Písma svatého.