Svatá Ludmila i svatá Monika jsou světice svým způsobem mimořádné, výjimečné ale i podobné. Obě dělali malé krůčky k věčnosti. Ani jedna z nich se nechtěla stát super star církve a ani jedna nemyslela více na sebe než na druhé.
Svatá Ludmila je dokonalým příkladem běžné, všední svatosti. Nedělala nic mimořádného, čím by se odlišovala od ostatních. Dnes bychom řekli, že si jen plnila své povinnosti, které na babičku nejsou nijak mimořádné. Přes odpor svého okolí usilovala o výchovu svého vnuka v křesťanské víře, To je zcela běžný obraz dnešního světa. Svatá je proto, že tyto maličkosti dokázala plnit s pokorou, trpělivostí a jemností. Dokázala vše dělat pro Krista. Vzdala se svého života pro Boží věc. A zcela nevědomky tak dala příklad celé řadě lidí. Právě v ní může hledat oporu běžná babička. I svatá Ludmila byla vnímána jako staromódní a ničemu nerozumějící senior, ale ona vydržela. Po malých krůčcích šla k velké věci, šla cestou která vedla do nebe.
Svatá Monika si uvědomovala také hodnotu a význam víry pro svého syna. Byla si vědoma toho, že ho slzami, ani řečmi nepřesvědčí. Ale člověk má k dispozici jeden velice silný nástroj, modlitbu. A svou vytrvalou modlitbou a důvěrou v Boha přivedla Augustina k Písmu a pak k víře.
Tyto dvě světice nám dávají veliké svědectví. Člověk má jít malými krůčky všedních dnů do nebe. Má být vytrvalý a věrný v maličkostech, protože takovým budou svěřeny věci velké.
V odstavci o sv. Monice ti ve vete: ale clovek ma... chbi carka pred slovem modlitbu..
OdpovědětVymazat