Vážení čtenáři, dovoluji si vám představit (staro) nový seriál, který by měl posloužit (nejen) jako příručka na přípravu přijetí svátosti biřmování, ale také jako zrcadlo, které by nám mohlo nastínit, do jaké míry z této svátosti žijeme.
Všechny poznáky jsou více než vítané.
Citace a zdrojové texty uvedeme v posledním dílu.
Proč se vůbec chtít připravit na tuto svátost? Vždyť působí ex operate operato (s neomylnou platností) a tak se nemusíme bát, že bychom něco zanedbali. Situace je ale podobná, jako když v loterii vyhrajeme krásný nový vůz, ale nemáme řidičák. Můžeme ho tedy jen tak leštit, čas od času se pochlubit, ale užitek z něj nemáme žádný. Přitom právě tato svátost je pro život člověka klíčová.
Asi každý z nás má nějakou zkušenost s Duchem svatým. Buď jako student ve škole, při skládání zkoušek v autoškole, nebo v modlitbě. Když se zeptáme libovolného návštěvníka kostela, co to biřmování vlastně je, odpoví nám, že svátost křesťanské dospělosti. Odpověď je sice pravdivá, ale je to trochu málo, obzvláště když odpovídající neví, co to dospělost vlastně je.
Myšlenka vytvořit brožurku pro přípravu na biřmování je velmi odvážná, protože to hlavní nelze zachytit slovy, ale jen srdcem a tak doufám, že čtenář pochopí, že spíše než o seriozní teologické skriptum se pokusím o nemožné, ukázat směr (jeden z mnoha) cesty k radostnému a plnému životu v síle biřmování.
Ještě dříve než se pustíme do samotné přípravy můžeme se motivovat a posílit ve vytrvalosti jedním příběhem, který ukazuje co může způsobit tato svátost.
V nemocnici ležel jeden starý muž. Bylo mu už hodně přes sedmdesát a nevykazoval známky zlepšení. Lékaři byli zoufalí. Muž jim umíral před očima a už nechtěl ani jíst. Byl tak vyčerpán, že už nemohl ani sedět a jeho těžké oči se zavírali čím dál víc.
Jednou za ním přišel malý hoch a po pár chvílích zase odběhl. A starý muž se během pár hodin téměř zázračně uzdravil. Do tváří se mu vrátila barva a chtěl sníst vše, co za předchozí týdny zameškal.
Lékaři se ho ptali, co ho tak povzbudilo, že se kouzelně uzdravil. Starý muž vstal z postele a řekl: „Včera za mnou byl můj sedmiletý vnuk a říkal, že musím jít hned domů, že se mu rozbilo kolo...."
Kristus nám dá dostatek sil a milostí, ale jsme to my, kdo musí jít spravit kolo lásky a přátelství našim bližním.
Žádné komentáře:
Okomentovat