Duch svatý, jak říká svatý Agustin je láska mezi Otcem a Synem, je to třetí Božská osoba, která činí z našeho Pána Boha milujícího. Duch svatý j jako vánek ve kterém Eliáš poznal Hospodina.
Také my máme po vzoru nejsvětější Trojce vytvářet společenství lásky. Nám je dán Duch svatý abychom milovali, ne abychom činili divy to je jen nepatrná a ne tak důležitá část naší služby. Svatý Pavel píše: Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno. 1 Kor 12,31-32,8. Ať se nám to líbí či nikoli, jsem povoláni k lásce, která je nejdůležitějším ze všech darů Ducha svatého, protože nic než Láska nedrží církev již dva tisíce let pohromadě, nový život nevzniká jinak než láskou muže a ženy, ona je nejdokonalejší ze všech ctností musíme o ni bez ustání usilovat.
Má také ještě jedno specifikum; je nejhůře dosažitelnou ctností. Moudrost nám bude dána, když ji budeme hledat, naději zvolíme jako jediné možné východisko moderního života, ale co láska? To je nejkrásnější ze všech ctností, každý o ní mluví, touží po ní i ateisté, ale jak ji dosáhnout?
Asi jedinou cestu nám ukazuje Kristus Pán on říká: „Jsem tichý a pokorného srdce" Mt:11,29. A musíme hned dodat: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele." Jan 15,13 . To rozhodně není lehké.
Jedna žena se ptala druhé:
„A k čemu je vlastně ta vaše pokora?"
Po delší chvíli dostala odpověď:
„Abych dokázala říct první:Mám Tě ráda"
Dnes asi není v módě obětovat svůj život pro rodinu, pro přítele, kamarádku, ale zkusme alespoň drobné kousky. Dejme kamarádce pět minut na rozhovor a usmějme se, vynesme odpadkový koš a obejměme maminku a řekněme ji, jak ji máme rádi, pošleme příteli SMSku. Nic to nestojí, jen pár chvil, které ušetříme u počítače či televize. Dejme sami sebe, jen třeba patnáct minut denně a uvidíte, že se pro druhé staneme oporou. Mnohdy stačí jen úsměv, pohlazení, mlčení.
Když to budeme dělat, Pán nás nenechá na holičkách a stihneme toho daleko více, než předtím, ovlivníme třeba postoj nevěřícího člověka k Bohu, i když to třeba my nikdy nepoznáme.
Ještě jednu věc můžeme dělat v podstatě zadarmo a přesto je velice cenná. Jak jistě tušíte je to modlitba, která ovlivňuje lidská srdce víc, než cokoli jiného, která pomáhá člověku v nesnázích, pomáhá mu růst. Modlitba je opravdovým důkazem lásky. Ať už je děkovná či prosebná má velikou sílu a cenu.
Asi vás s teď napadá, jak se otevřít Duchu svatému, jak do svého života pozvat Boží lásku, radost a naději. Odpověď, nám dává známý pravoslavný teolog Theofan Zatvornik, který nazývá modlitbu „vdechováním Ducha" Je to tedy opět modlitba, kterou se nám otevírá studnice Boží milosti. Sám autor to vysvětluje následovně: "Tělesným dýcháním proniká kyslík do krve a ta jej přenáší do celého těla. Tímtéž způsobem modlitba vstřebává Ducha svatého a dává mu pronikat do veškeré naší činnosti. Duch je jako oheň, který hoří v srdci. Aby oheň neuhasl, potřebuje vzduch. Modlitba rozdmýchává tento plamen." Jak známo, tělo potřebuje kyslík k získávání energie a tu potřebujeme také my v modlitbě. Duch svatý je to, co činní rozdíl mezi čtením textu a modlitbou. Je to tedy opět jen Boží láska, která nás zve k účasti na nebeské hostině.
Bůh nám dává sílu a trpělivost, abychom se naučili modlit. Na otázku zda je lepší se modlit sám, nebo s někým existuje jednoduchá odpověď. S duchem svatým. A na otázku v jakém liturgickém postoji, je odpověď opět jednoznačná v pravdě a pokoře.
V plném kupé jela mimo jiné i maminka se synem. Syn neustále stál na sedadle a koukal se z okna. Maminka to po několikátém napomínání, že na sedadle se nestojí, ale sedí, nevydržela a hoch a rázným pohybem ruky posadila. Ten chvíli trucoval a pak řekl: „Teď sice sedím, ale vevnitř stále stojím"
Nikdo z nás nepřišel na svět jako mistr modlitby, ani jako zásobárna Svatého ducha. Máme se stále učit modlit, a to s Ježíšem. To znamená, modlit se srdcem, vnější gesta nejsou důležitá. To hlavní je otevřené a vnímavé srdce, plné lásky, trpělivosti a pokory. Nejdůležitější část se odehrává někde uvnitř, kdesi hluboko v nás a my nevíme jak. Jednu jistotu však máme, to je setkání s Bohem. Máme na modlitbu těšit, protože s kým jiným bychom se měli chtít setkat.
Otec Aleš Opatrný potom dodává: „Dejme Duchu svatému prostor ve svém srdci a ve svém životě! Nechme ho jednat!" Co to znamená? Asi že nejdůležitější částí modlitby je ticho. Bůh k nám mluví, během každé modlitby, náš jediný problém je ten, že my ho neposloucháme.
Žádné komentáře:
Okomentovat