Odpověď na poslední položenou otázku je zjevně nejsnazší. Příroda není ani dobrá ani špatná, ona prostě jest. Nedisponuje duší a tak není schopna vlastního spirituálního či morálního jednání. Lze tak jen obtížně přisuzovat fauně či floře ctnosti či hříchy (lev nemůže být statečný, stejně tak jako had nemůže být lstivý).
Klíčem k poznání smyslu a účelnosti přírody nám mohou být dvě skutečnosti. Tou první je nutnost k přežití, protože Bůh stvořil člověka takovým způsobem, že by bez ní nebyl schopen existence. Tou druhou je cesta krásy. Bůh nejenže pamatoval na nutnost stvoření přírody, ale on ji také stvořil krásnou.
Právě tato krása nás má vést k pochopení podstaty takové přírody, jakou máme. Bůh nám dává zdroj poznání sebe sama. Svatý Augustin píše že jsou dvě cesty k poznání Boha, skrze Písmo a skrze přírodu. Dává nám tedy možnost ho poznávat a obdivovat krásu jeho stvoření, ve které se zrcadlí jeho krása a dokonalost (pochopitelně v nižší míře).
Jak můžeme mluvit o spiritualitě, nespirituální skutečnosti? Příroda nás svou krásou a dokonalostí vede k poznání i modlitbě. Při běžné modlitbě často používáme lidmi vyrobené předměty, které nám usnadňují modlitbu. Mohou to být obrazÿ, sochy, růžence, kříže apod. Proč tedy občas nepoužít knihu psanou Pánem?
to je zajimave, ze to tak take vidis:)
OdpovědětVymazat