Populismus nepřítel církve

Pseudo rozhovor se mnou o současný problémech církve a znameních doby, o pastoraci a naší zakomplexovanosti.Hledání pravdy a kladení otázek jsou fenomény doby. Několik odpovědí na otázky které se týkají toho zda jsme ateisté, nebo proč nemáme rádi církve. V čem tkví největší problém současné evangelizace, kde vidíte její slabiny? Problém je v tom, že za každou cenu chceme někoho konkrétního obrátit na víru. Je to taková starověká představa. Dnes je ale potřeba hlavně něco jiné. V době odporu k instituciální církvi je potřeba hledat jiné cesty. Češi nejsou ateistickým národem. Jen nechtějí míti nic společného s jakoukoli institucí či organisací. A to je rozdíl. Téměř každý věří, že něco nad námi je. Přinejmenším v tváří v tvář smrti, protože málo kdo je takový hrdina, že chce umřít a konec. Je potřeba klást otázky kterých se lidi bojí, ukazovat odpovědi, které jsou pro život klíčové – co bude po smrti, proč jsme zde, jaký smysl má náš život. A také zapracovat na atmosféře být věřící a zvlášť katolík, který se hlásí k církvi je velmi nepopulární. A lze to nějak změnit? Existují vůbec cesty k nevěřícím? Ale samozřejmě, že ano! Proč věřící nepíší blogy, třeba na idnes? Nediskutují pod články které jsou pro ně urážející? Jistě, je to příliš generalizující, několik málo takových v Česku je, ale je jich příliš málo. Ukazuje se zvláštní zakomplexovanost některých věřících. Raději si staví vlastní weby, kde je nikdo neruší. Ale evangelizují jen evangelizované. Přitom zde jsou média, která by ráda takové texty otiskovala. Nebo umělecké weby. Kam se poděli básnické modlitby, křesťanské básně. Jistě kdo hledá ten najde, ale je potřeb přitlačit. Mají přitom na čem stavět, je tu silná jesuitská tradice. Sice vás nebudou mít rádi, ale pokud jste věřící a alespoň trochu inteligentní, jste jesuita. Padouch, ale každopádně odborník. A to není špatná pozice pro začátek. A chybí ještě něco? Tady chybí mnohé. Tak například dnes populární Wikipedie je vyloženě nekřesťanským zdrojem informací. Za to ale nemohou nevěřící, ale věřící kteří sem prostě nepíší. Mají pocit že generovat anonymní text pro anonymní lidi nemá smysl. Ale kde jinde nevěřící mají hledat? Opět jsou zde křesťansky motivované stránky. Třeba Víra.cz nebo Katolík.cz jsou velice kvalitní, ale sem nevěřící nepůjde. Je potřeba vylézt z ulity. Nebo ještě jinak. Komunikace s novináři. Proč neexistují víkendová školení kde by se novinářům řekli základní pro ně důležité věci a neukáží zdroje kde hledat a kde se zeptat. Novináři nevědí kde se ptát a píší blbosti. Články o věřících či duchovních tématech jsou často stupidní. Za to ale nemohou novináři sami. Je to věcí církve, že neotevře dveře a nepostaví mosty. A věřte že novináři by to ocenili. Pokud by tedy odpovědi netrvali tři dny. Co by bylo dobré české církvi dneška vzkázat? Že Bůh není účetní. Neříká když obrátíš tři lidi jsi v nebi nebo když nikoho, tak běž do pekla. Laici i duchovní se musí přestat bát dělat zcela anonymní šíření víry, vytvářet atmosféru svobody a plurality názorů. Zde chybí prostředí ze kterého by mohli věřící hromadně přicházet. Nenabízejme instituci, ale odpovědi na životní otázky a naději. Nesmíme se bát otevřít se světu. Ne ve smyslu populismu, který považuji za největší problém církve, ale ve schopnosti komunikovat. A samozřejmě se vyvarovat populistických zvěrstev. Nic jiného církvi nemůže uškodit než vnitřní populismus – on to tak Pán Bůh vlastně nemyslel... Je potřeba trvat na pravdě. I když za to sklidí často posměch a urážky.