pátek 8. prosince 2006

I. neděle adventní

Lk 21,25-28.34-36

Blíží se vaše vykoupení.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.
   Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“

 

                Slova evangelijního úryvku by měla být pro každého křesťana radostná, protože se přiblížilo to na co čekáme a k čemus směřujeme celý náš život – Boží království. Ale v koutku duše cítíme jakousi zvláštní obavu. Co když se do něj nedostanu? Je pro mě?

                Cítíme že naše srdce nejsou v každém okamžiku připravena na setkání s Pánem, že naše skutky jsou někdy neslučitelné s postojem milujícího Boha a že jsem jen obyčejní hříšníci.

                A právě zde začíná cesta ke spáse. Když si uvědomíme svoji slabost a nedokonalost, svoji závislost na Boží milosti, nebude nám jistě činit problém lítost a pokání. Je to místo, které nás vede ke spáse, nutí nás k nápravě a umožňuje nám zahájit nový dialog s Bohem, který nebude obvyklou společenskou nezávaznou konversací před spaním, ale opravdovým rozhovorem a vztahem, mezi člověkem a Pánem, mezi člověkem a Přítelem, mezi člověkem a Bratrem.

                Právě tato rozdílnost a jednota rovin života s Ježíšem činí z každého člověka individuální a krásnou bytost, tato diferencialita nám dává odpověď na otázku kolik je cest k Bohu. Přesně tolik kolik je na světě lidí. Stejně tak nám dává odpověď unitarita. Cesta je jen jedna a tou je Kristus.

                Náš duchovní život musí splňovat jisté parametry. Jaké? Musí být otevřený Bohu, plný pokory, střízlivosti a lásky. Pokud takto povedeme naši cestu víry, nemusíme mít obavu, že bychom do nebe nedošli, vždyť průvodcem nám bude sám Kristus.

Žádné komentáře:

Okomentovat