Svatý apoštol Pavel píše, že jsme chrámy Ducha. S touto větou se setkáváme již ve školní katechezi, popřípadě v kázáních celé řady duchovních. A můžeme si položit otázku proč tyto úvahy většinou končí u morálky, či přesněji řečeno u moralizování.
Hledat důvody nebude příliš složité, vždyť jaký vznešenější úkol by člověk mohl dostat než se starat o chrám, něco velkého vznešeného krásného, které je ovšem zanášeno celou řadou nečistot – hříchy. Dospějeme tedy k závěru, že nejpádnějším důvodem proč nehřešit je vlastně pocit škody ze zkaženého uměleckého díla.
Začátek úvahy je jistě chvályhodný a dobrý, ale možná by stál o kratší komentář. Člověk je vznešený a krásný, protože je stvořen k božímu obrazu. Svatý Basil řekl jednomu žebrákovy v roztrhaných šatech u vchodu do chrámu: „Raduj se, neboť jsi nejvzácnější ze všeho stvoření, vyuď kdo může být více než obraz Boží.“ Naše životy mají smysl ne samy o sobě, ale protože je zde Bůh. Nejsme nějakými statickými stavbami, ale živými chrámy Božími.
A k čemu takový chrám vlastně slouží? Nejedná se krásnou architektonickou památku, či výstavní síň, ale o prostor setkání s Bohem a lidmi, je to místo liturgie, místo ve kterém sloužíme Bohu. Jeden svatý pěkně popisuje jeden aspekt duchovního života asi takto: „Kdykoli se modlíš či konáš dobrý skutek, prostíráš na oltáři svého srdce plátno, zapaluješ svíce a vše vyhotovuješ k připravenosti na setkání s Pánem. Někdy, se stane, že Kristus navštíví tvůj oltář a tento okamžik je vrcholem tvého duchovního života“
My jsme chrámy Božího Ducha. Jak říká Teofan Zatvornik: „Modlitba je vdechování a vydechování Ducha Svatého.“ Smyslem duchovního života je setkávání se s Kristem, tak samozřejmě jako dýcháme a tak slavnostně, jako když slavíme mši svatou. To vše se děje v chrámu, který je nám nejbližší – v našem srdci.
Jak souvisí Pavlova slova s uměním? Koncem listopadu si připomínáme svatou Cecílii, patronku hudby a hudebníků. A proč? Protože ve svém srdci zpívala Pánu. Umění je pro ateistu jeden z mála rozdíl mezi zvířaty a člověkem. Bůh dal lidem schopnost dělat umění, protože jím mohou vyjádřit to co je činní lidmi, tedy stav duše. A svatá Cecílie, je jedním vzorem toho, jak celou naši osobnost začlenit do modlitby, jak z odříkávání slov, učinit niterný vztah, rozhovor takový, který slovy nikdo niky nevypoví…
Žádné komentáře:
Okomentovat