úterý 28. března 2006

Ekumenismus

Je to zvláštní slovo, téměř všichni ho používají, mluví o něm jako o své prioritě, ale nikdo o něj neusiluje. Proč? 

            Protože si pod ním všechny hlavní křesťanské proudy představí totéž: Chceme se sjednotit, chce být v jedné církvi, protože církev je jednou nevěstou Kristovou a nejednoduší a jediný správný postup jak dosáhnout jedné církve je ten, že přesvědčím všechny ostatní, že jenom Já mám pravdu.

            Je zvláštní, že nadáváme na politiky, kteří se neumí domluvit a tupě řeční do mikrofonů věci, které nikoho nezajímají... Stojí za zvážení co je špatně, když ti hloupí a neschopní politikové se dokáží domluvit a mi ne. Odpověď se rýsuje velmi snadno, víra je věc velmi osobní a každý jí má trochu jinou a i naše babičky v kostelích jsou unikátními bytostmi, se zcela neopakovatelným vztahem ke Kristu.

            Ekumenismus je v podstatě zcela nepravdivý, protože nejen o něj nikdo (žádná intelektuálně křesťanská skupina s větším počtem členů) neusiluje, ale také by znamenal nepravdu v našem nitru. Jako katolík bych musel přistoupit na neapoštolskou neposloupnost (což je pro mě zcela absurdní) a kamarád protestant by musel přistoupit třeba na hru na eucharistii (on tomu nevěří a kdyby řekl že ano, klame sám sebe a činní hřích).

            Myslím, že na čem se ekumenicky shodneme, je fakt, že z pravdy a života z víry jsou ústupky naprosto nemyslitelné. A ještě jedna pozitivní zpráva na konec: christnet.cz přinesl zprávu, že kardinálové podporují návrat lefabristů, ovšem když uznají výsledek II. Vatikánu....

 

 

Žádné komentáře:

Okomentovat