Genesis 1. - 3. kapitola

Dnes se rozmáhá nový, katolicko-vědecký, fenomén - inteligentní design. Co na něj Bible a co věda?

Genesis 1-4

a) co tyto texty říci chtějí a co ne.

Tyto texty si v žádném případě nekladou za cíl objasnit nám vznik světa v historických souvislostech. V dnešní době již s téměř jistotou víme, že byl velký třesk, že slunce vzniklo podstatně dříve, než země a rostliny(ty se více či méně vyživují za pomoci fotosyntézy - tedy potřebují slunce). Tyto texty však byli v dané době zcela nepostradatelné, protože každý národ měl svoji teorii (chtělo by se říci dogma), jak byl svět stvořen a židé ji potřebovali tedy také, aby se nemuseli "křížit" s jinými náboženstvími. Poselství tohoto textu, je však zřejmé a podstatně zasahuje do současnosti. Počátkem všeho je Bůh, stvoření je dobré, pýcha vede ke zkáze a Bůh miluje člověka, kterého stvořil k obrazu svému a který tak je vrcholem toho co bylo kdy stvořeno. To jsou elementární výkřiky prvních tří kapitol Bible.

Podstatným rozdílem mezi člověkem a Bohem je schopnost něco stvořit. Člověk vezme dvě částice a vznikne částice třetí, tedy např. A + B -> C. Bůh k tomu aby něco stvořil nepotřebuje částici A, ani částici B, a přesto stvoří částici C. Tento text nám také může podat důkaz o Boží existenci - kdyby nějaká a zcela libovolná fyzikální konstanta byla nepatrně jiná život na Zemi by nikdy nevznikl(velmi pěkně o tom pojednává M. O. Vácha v Tančících skalách).

Nyní si dovolím opustit rovinu vzniku naší planety, života, člověka dostáváme se do roviny více či méně teologické. Již nezkoumáme biochemické vazby ani fyzikální zákony, ale něco zcela jiného; vztah člověka a Boha. Člověk je stvořen k Božímu obrazu, je tedy dokonalý, svatý, krásný ale jen omezeně svobodný a nemá příliš pevnou vůli. Scéna s našeptávajícím hadem, který člověka utahá na vlastnost mu i nám všem blízkou a vlastní, tedy pýchu a touhu stát se Bohem. Člověk spapal ovoce a získal schopnost poznání dobrého a zlého, člověk má svobodnou vůli, ale nastává nečekaný zvrat. Místo toho, aby se z Adama stal Bůh, zjišťuje že je nahý a že ztratil to nejcennější co měl přátelství z Bohem. Ale Hospodin očividně nerazí přístup racionálního vědce: "no, tak ten Adam č. 001 se nám moc nepoved, zmačkáme ho, vyhodíme do koše a uděláme Adama č. 002." ale milujícího otce; Adama sice potrestá, ale nezavrhuje ho a nakonec mu pošle mesiáše (i když to trochu předbíhám). Poselství je tedy jasné: "Bůh je náš Otec a miluje nás".

Dalších dvou oblastí se dotknu skutečně jen zcela okrajově. Tou první je stvoření ženy. V žádném případě Bůh nesebral Adamovi žebro a nestvořil Evu. To je z biologického hlediska nemožné. Tato scéna chce jen vylíčit, že žena je blízko srdci muže a oba spolu mají žít. Už jen proto, že se navzájem potřebují a vize že všichni skončíme v klášterech jako řeholníci a řeholnice není výplodem Bible, ale něčeho nebo někoho úplně jiného.

Poslední věcí kterou je potřeba si uvědomit, že Bůh sice dal člověku Zemi k dispozici, ale ne proto, aby ji zdevastoval, ale proto, aby na ní moudře hospodařil. Ano, je to jasné Bible od své první kapitoly mluví zcela jasným a zřetelným jazykem ekologů. Při pohledu na ekologické aktivisty, blokující hraniční přechody však srdce biblisty nemusí nijak plesat. Stejně však plesat rozhodně nebude při pohledu na Mostecko. Stejně jako v celé Bibli zde platí dvojnásob - všeho z mírou a užívat zdravý rozum.

b) Porovnání obrazu Boha v Gn 1,1-2,4a s obrazem Boha 2,4b-3,24

V první části působí Bůh spíše jako nějaký ne příliš osobní stvořitel, organizátor veškeré hmoty, fyzikálních, biologických i chemických procesů. Vždy pouze zkontroluje zda to co stvořil je dobré - to vždy pochopitelně je. Pro židy je to jasná zpráva Bůh je neomylný stvořitel, elementární a nanejvýš dokonalí hybatel, který daroval lidem zemi k užívání.

Bůh v druhé části zprávy o stvoření se však tváří diametrálně odlišně. Již to není nějaká vzdálená "super substance"; už je to milující otec, kterého jistě bolí, když musí člověka potrestat. V žádné případě jej však nezavrhuje. Chová se přesně jako vzorný rodič, který s bolestí v srdci (nejsem si jist, zda Bůh má srdce) vyhání člověka z Edenu. Člověk mu jasně a zřetelně nedal na výběr, prostě ho vyhnat a potrestat musel. Ještě hůř však dopadá had, tedy satan, který dobrovolně a trvale odepřel Bohu poslušnost, který se stal Boží negací, neláskou, nenávistí, pýchou, zradou, podlostí. Toho Bůh odsuzuje k věčnému trápení již tady na zemi. A hned zde máme další důležitý signál směrem ke staré židovské tradici - kdo žije špatně, bezbožně, atd. bude již tady na zemi potrestán. Jenže jak víme ono tomu tak úplně není, vzpomeňme si na knihu Jób.

I přes to, že se nám může Bůh jevit jako rozpolcený je to Bůh jediný a žárlivě milující a mi nikdy nebudeme moci slovy obsáhnou jeho jedinečnost a dokonalost. Bůh pro nás stále zůstane velkou neznámou a mi nikdy nepřestaneme žasnout nad jeho cestami.

c) Jak tyto texty působí na mě osobně

Ježíš říká, že dokud neuvidíme zázrak neuvěříme. Tím největším zázrakem je, že na Zemi vznikl život, že člověk je složen ze stejných chemických prvků jako rostlina či myš a přes to má duši, že … Každý den jsme obklopeni tisíci zázraky a mi kolem nich jen tak procházíme a žádáme další a další. Kdy už si konečně uvědomíme, že největším zázrakem je život sám? Že největším zázrakem je dívka kterou miluji, kající hříšník ve zpovědnici, nebo třeba žebrák před mým kostelem?

Toto je poselství prvních kapitol genesis- život je ten nejkrásnější zázrak, který nám Bůh mohl dát.