Kniha vzniká snad někdy ve 4. století před Kristem na základě starých bájí, ale zmínky Jóbovi můžeme nalést už v hebrejském originále knihy Sirachovec, zde však autor nejmenuje knihu, ale jen postavu samotného Jóba. Prorok Ezechiel ho jmenuje spolu s Noem a Danielem na seznam tří vzorů spravedlivých, opět však žádná zmínka o knize samotné. Kniha je s určitostí známá až někdy kolem roku 200 před Kristem.
Jméno Jób pochází z hebrejského Íjób, které znamená nejspíše "kde je otec?". A jelikož je pro židy jméno něco co zastupuje celou osobnost člověka, je i otázka kde je otec základním a průvodním motivem celé knihy.
Kniha má poměrně dokonalou stavbu se silnou symbolikou čísel: Jóba utěšují tři přátelé (Elífaz, Bildad, Sófar), má sedm synů, tři dcery, sedm tisíc ovcí,… To je pro hebrejskou literaturu velmi typické - hra se jmény a čísly, přesto se jedná o dílo naprosto unikátní.Je velmi špatně překladatelná (měl jsem v ruce tři překlady a všechny byly diametrálně odlišné). Martin Luther když chtěl demonstrovat, jak těžké je přeložit Bibli do němčiny použil příklad právě této starozákonní knihy, obsahuje totiž nejvíce málo známých hebrejských slov. Kniha zachycuje tři kola rozhovorů mezi Jóbem a jeho přáteli. Třetí kolo však není kompletní: Jób se sice dostane třikrát k slovu, ale Sófar s již ke slovu nedostane. Místo něj do hry zasahuje čtvrtý mluvčí - Elíhú, pak do hry zasahuje Bůh, ale vůbec nereaguje na Elíhúa. To klade otázku o původnosti této části textu (kapitoly 32-37). Následují dvě řeči Boží, ale Bůh mluví v podstatě třikrát… To byla jen malá demonstrace hry s čísly od autora knihy.
Kniha Jób je manifestem proti ustálenému názorů židů v této době:,,kdo koná dobro je odměněn, kdo koná zlo je potrestán a brzo umře" - podotýkám to vše již tady na Zemi. Kniha poukazuje však i na Boží spravedlnost, protože Jób po svém trápení dostane všeho dvojnásob. Zobrazuje muže, který přišel o všechno a jediné co mu zůstalo je víra. Víra pevná jako skála, víra která je pevnější než život, víra ve spravedlivého Boha. Kniha také ukazuje, že každá láska, tedy i láska člověka k Bohu musí nutně obsahovat neshody, krize. Když však dokážeme tyto problémy překonat bude vztah (láska) o mnoho kvalitnější, pevnější.
Tento starozákonní spis primárně hledá důvod utrpení, je plný otázek bez odpovědí, nedokončených úvah a zvláštních hymnů(o Stvořiteli a tvorstvu(kap. 26) a o Moudrosti(kap. 28.)). Nepřipomíná nám to něco? Nestojí někde na okraji či na pozadí této knihy Kazatel? Vždyť i v Bibli jsou téměř sousedé - dělí je jen zeď sto padesáti nesourodých žalmů a neméně sourodých přísloví. Nedělí je ve skutečnosti jen pár okamžiků lidského života? Jób hledá a nachází, tluče a je mu otevřeno. Stává se tak inspirací pro nás pro všechny, jenže čím si musel projít? Sáhnul až na dno lidských sil- zemřela mu rodina, přišel o majetek, postavení, domov, přátele, a nakonec i téměř o svůj život a on pronese jen suché ,,Bůh dal, Bůh vzal" a to nemá ani potuchy o tom, že na něj Bůh a satan zosnovali tuhle zkoušku, má za to, že ho Bůh trestá. A je velmi zajímavé sledovat jeho reakci. Neřekne pánu Bohu ,,Tys dovolil, aby mi zemřeli děti, tak nazdar. Já se stěhuju jinam, najdu si boha který mou zbožnost a oddanost ocení", ne Jób se ptá až neskutečně jednoduše ,,Proč? Co jsem udělal?".
Proti němu stojí tři jeho přátelé, kteří ho častují velmi moudrými, vzletnými ale poměrně stupidními důvody. Proč stupidními? Snaží se zastupovat Boha, soudit Jóba a ve skrytu duše jistě poukázat na svoji zbožnost, protože jsou zdraví, mají manželky, děti,.. Staví se do role zbožné babičky, která navštíví svou těžce nemocnou známou a řekne ji:,,Koho Bůh miluje, křížem navštěvuje." a nečekaně dostane briskní odpověď: ,, Tak ať mě miluje o trochu míň, jen když budu zdravá.." Suplovat Boha, totiž nejde. Protože člověk je člověk a nikoli Bůh. Elementární ponaučení z tohoto pohledu je zřejmé - nemluvme Božím jménem on umí mluvit sám a lépe než mi.
Dalším významným poselstvím je, že nesmíme ztrácet naději. Kdyby si Jób hodil lano, hned když mu umřeli děti, neměl by jich dvakrát víc. Bůh umí člověka za věrnost, odvahu a touhu po pravdě odměnit. Jób se nebál předstoupit před Hospodina a říci mu co si myslí, jak to vidí a cítí. To je zlomový okamžik v celém chápání Jahveho mezi židy. Už to není neosobní mrak uvnitř chrámu nebo někdo kdo se zjeví jak se mu zachce. Je to Otec z Jóbova jména, je odpovědí na upřímné volání člověka, je odpovědí na touhu po spravedlnosti.
Jób je pro nás křesťany velmi těžko zkousnutelný. Klade spoustu otázek a dává velmi nečekanou odpověď a to, že vše záleží na Boží prozřetelnosti, že Bůh je nepopsatelné mystérium, a že ho nikdy nedokážeme plně pochopit. Ale může nám být i motivací pro náš život. Každý spravedlivý bude po zásluze odměněn jako Jób, který všeho dostal dvojnásob: synů1, ovcí,… dožil se sto čtyřiceti let(70 let bylo považováno za řádnou délku života (viz.žalm 91)), ale znovu měl jen tři dcery, ty byli nejkrásnějšími dcerami v celé zemi. Zde existují dva výklady jeden častější, že ženy nemají takový význam jako muži (ve starém zákoně samozřejmě). Druhý: že protože se stali dědičkami jeho majetku(něco zcela ojedinělého) byli také naprosto jedinečné a proto mohli být opět jen tři.
Jób je se svými dvaačtyřiceti kapitolami i poměrně obtížně zařaditelný do nějakého šuplíku k dalším knihám Bible. Zařadit jej mezi knihy historické by bylo možná trochu troufalé, protože autor si dal opravdu záležet, aby se příběh nevztahoval k nějakému místu časově jej zařadit můžeme někam do poloviny knihy genesis, jelikož děj se odehrává ještě před zformováním židovského náboženství!!!! Tradičně bývá spolu s Kazatelem řazen do šuplíku s nápisem moudrost. Jistě podle jména proč ne, ale možná bych se obával ho spojovat s Písní písní. Nevím, jak moc jsou si podobné. Mezi proroky? Jestli je prorok ten co mluví s Bohem a o Bohu, jestli po prorockých knihách chceme, aby tam mluvil Bůh, tak jistě ano. Ale možná bych se zdráhal sem dát knihu, která tradiční JHV použije jen jednou či dvakrát a mnohdy mluví o spíše o božstvu a kde bůh (nevím zda Bůh nebo bůh), mluví o krokodýlovi a hrochovi jako o nějakých obludách a je plný východní mistiky. Nejsem nějaký odborník na roztřízení Biblických knih, ale Jób s Kazatelem by si zasloužili zvláštní přihrádku. Byť by byla jen uvnitř nás samotných.
1 Existují i překlady kdy Jób nedostane dvakrát sedm synů, ale pouze sedm synů - jednak je číslo sedm symbolem plnosti (i křesťané mají sedm základních darů Ducha svatého, i přes to, že v Bibli je jich uvedeno jen šest (viz. Iz 11,2)) a jednak by to ukazovalo na jedinečnost lidského života.
Žádné komentáře:
Okomentovat