Přijímat na ruku či do úst?

Myslím, že by bylo odvážné mluvit o tom co je lepší, když u nás ČBK schválila obě možnosti. Biskup je nejvyšší pastýř diecéze a nemyslím, že by bylo možné či přípustné jeho rozhodnutí kritizovat bez teologických, spiritualistických a ucelenějších podkladů, takže se pokusím jen nepatrně nastínit to, co obě možnosti přinášejí a znamenají a proč je praktikovat..

Přijímání do úst: Krista přijímám spolu s celým společenstvím, jsem s ním, ne jako s nedostupným tajemstvím, ale s někým úplně obyčejným a inspirace může být v tom, že i v obyčejných věcech se může nacházet neobyčejný Kristus. Je zde zdůrazněna účast komunitní. Skrze jedny ruce (Kněze, jáhna, akolity) přímá celé tělo církve, všechen Boží lid.

Na ruku: Lidské setkání s Kristem, je na bázi osobních postojů. Dnes je velmi moderní, nedodržovat striktně literu, kterou nám předkládá asi osmdesát stran misálu. Je důležitý osobní pohled, setkání, modlitba výraz,.. snaha nic nedělat na povel, myšlenka, že spasen budu já a ne všichni okolo protože je církev svatá celá. Na prvním místě je tedy osobní zkušenost s Kristem.

Nevím, zda má někdo na tomto serveru právo říci v kleče nebo do úst, ale myslím, že každý má právo na vlastní duchovní život a neberme lidem možnost jej žít. Na jednu otázku byla jen jedna odpověď v dobách Tridentského katechismu, ale ne v moderní otevřené katolické církvi. Proto nemá KKC 92 stran, ale několika násobně víc a každý má právo jít svou vlastní cestou, vždyť kolik je lidí, tolik je k Bohu cest...